Jenže člověk míní a život mění. Občas se prostě nestačím divit, když se pozoruju. Stala se ze mě hysterka na pořádek, čemuž se moje matka směje, protože došlo na její slova. Skříňku pod kuchyňských dřezem jsem slušně naplnila nejrůznějšími čistící prostředky, za jejichž množství by se nemusela stydět ani ta nejsterilnější laboratoř. Prostě nesnáším život v bordelu a jelikož jsem v této domácnosti jediná takto úzkostlivá, co se týče pořádku, nezbývalo mi nic jiného, než se péče o domov jako klícku ujmout sama. Po otci jsem zdědila naprostý odpor ke zvuku vysavače, jenže touha po dokonalém pořádku je silnější, takže vesele lítám po bytě s tou hučící bestií docela často. A k velké radosti jsem našla v komoře ještě malý lux - miláčku, ty jsi zase něco rozsypala, že už potřetí luxuješ kuchyň? Výmluvný dotaz vypovídající o četnosti jeho používání. A to nemluvím o tom, jak jsem tuhle šila záclony a štupovala ponožky.

Během téměř ročního společného soužití zjišťuju, že se ze mě stala dokonalá hospodyňka a navíc mě to baví. Jen na odpadkový koš a žehličku odmítám sáhnout a flašky z krámu netahám, nejsem blázen, ať si drahá polovička procvičí bicepsy taky jinak než ve fitku.

Minulý víkend mě partner během jednoho krásného odpoledne popsal svou představu nejbližších let. Ve stručnosti to vidí tak, že se ze mě stane ženuška v domácnosti, vedoucí reprezentativní dům plný krásných dětí (samozřejmě jeho, koho jinýho, že?) a ušlechtilých domácích mazlíčků, s perfektní manikúrou a vysokými podpatky. A on bude ten živitel a klasický manžílek. Dokonalý obraz jako vystřižený z 50. let minulého století.

A sakra! Kdyby mi něco takového řekl před pár měsíci, zažil by to, čemu se říká slovanský temperament gradující do skutečného tajfunu. A ještě by jednu schytal přes pusu. K mému vlastnímu obrovskému překvapení jsem reagovala, jak jsem reagovala. "To zní docela dobře, proč ne. Když se budu moct ve volném čase věnovat svým koníčkům - sportu, kreslení a tanci." A jako bonus dostal pusu.

"Holka, holka, co se to s tebou děje?! Já tě opravdu nepoznávám. Kam se poděla ta neúprosná kariéristka a workoholička? V neděli pečeš koláč a na vlastní mámě loudíš recepty! Ty to teda vedeš, to ti řeknu."

"No jo, vedu, já vím, ambice vézt nadnárodní vydavatelství nebo alespoň zemi mě opustily a priority se mi změnily, ani netuším jak. Víc mě zajímá soukromý život než to, abych na pracovním stole měla stohy dokumentů a diář zaplněný na rok dopředu. Mám svou práci ráda, mám nový cíl, kam to chci dotáhnout, ale nepůjdu přes vlastní mrtvolu."

A aby toho nebylo málo, včera při cvičení na dvorku (jedna z výhod života na venkově) jsem měla vidění zahrádky, domácí limonády, elegantního prostírání, pobíhajícího štěněte a distingované konverzace. A to jsem se bavila nad komentáři, jak se můj partner po mém boku změnil. Jenže já taky, jen jsem si toho nějak vědoma, když k tomu začalo docházet. Jsem ve stavu, kdy jsem si vlastní proměny vědoma a zároveň jsem už tak daleko, že se tomu nebráním. 

Co říci závěrem? Asi jen to, že jdu zkontrolovat troubu a zalít kytičky ...